Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Invazivní nádor je zhoubný nádor, který se rozšířil mimo vrstvu tkáně, v níž vznikl, a prorůstá do okolních (dosud zdravých) tkání. Viz také invazivní, nádor.

Minimálně invazivní je jiný název pro miniinvazivní.

Invazivní bakterie jsou patogenní bakterie, které mohou proniknout do částí těla, kde se bakterie běžně nevyskytují, jako je krevní řečiště, měkké tkáně (např. svalová tkáň nebo tuková tkáň) či mozkomíšní pleny. Invazivní bakterie jsou často spojovány se závažnými onemocněními, jako je sepse či meningitida. Mezi invazivní bakterie se řadí např. Neisseria meningitidis (meningokok) a Streptococcus pneumoniae (pneumokok). Viz také invazivní, bakterie, invazivní meningokoková onemocnění, invazivní pneumokoková onemocnění.

Invazivní meningokokové onemocnění (IMO) je relativně málo se vyskytující, ale velmi závažné onemocnění vyvolané bakterií Neisseria meningitidis. Obvykle se projevuje jako meningitida, sepse nebo jejich kombinace; onemocnění může mít velmi rychlý průběh a pacienta může ohrozit na životě. Proti IMO existuje účinné očkování. Viz také invazivní, meningokok, Neisseria meningitidis, invazivní pneumokoková onemocnění, invazivní bakterie.

Invazivní pneumokokové onemocnění (IPO) je infekce bakterií Streptococcus pneumoniae, která je laboratorně potvrzena izolací této bakterie z biologického materiálu, ve kterém by se pneumokok vyskytovat neměl (např. krev, mozkomíšní mok, pleurální tekutina, synoviální tekutina či peritoneální tekutina). Velké části IPO lze předcházet očkováním. Viz také invazivní, pneumokok, Streptococcus pneumoniae, invazivní meningokoková onemocnění, invazivní bakterie.

Invazivní znamená „vnikající“ či „pronikající“. Příklady: invazivní vyšetření = vyšetření, při kterém nějaký nástroj proniká do pacientova těla; příklady invazivních vyšetření jsou amniocentéza, biopsie apod.; invazivní léčba = léčebný postup, při kterém dochází k určitému poškození tkání (typicky při chirurgickém zákroku); i při invazivní léčbě však chirurg volí co možná nejšetrnější postup, aby nebyly poraněny důležité orgány, krevní cévy, nervy apod.; invazivní nádor = zhoubný nádor, který se rozšířil mimo vrstvu tkáně, v níž vznikl, a prorůstá do okolních (dosud zdravých) tkání; invazivní bakterie = patogenní bakterie, které mohou proniknout do částí těla, kde se bakterie běžně nevyskytují; invazivní druh, správněji invazní druh (jakéhokoli živočicha nebo rostliny) – nepůvodní druh, který na dané území pronikl z jiného území; např. komár Aedes albopictus je invazní druh komára, který je původem z jihovýchodní Asie, ale nyní se mu daří i v Evropě; apod. Odvozené podstatné jméno je invazivita. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz invazivní apod.

Invazivní karcinom močového měchýře je zhoubný nádor močového měchýře, který prorostl do svalové vrstvy ve stěně močového měchýře. V tomto stadiu již nádor často postihuje i orgány, které s močovým měchýřem sousedí: u žen se jedná například o dělohu, části pochvy nebo vaječníky, zatímco u mužů to může být prostata a/nebo semenné váčky. V takovém stadiu onemocnění je již obvykle potřeba močový měchýř zcela odstranit. Viz také invazivní, karcinom močového měchýře.

Nádorové onemocnění je jiný název pro zhoubný nádor. Viz také nádor.

Nádorový marker je látka, která se nachází v nějaké tkáni, v kostní dřeni, v krvi nebo i v jiných tělesných tekutinách, a může být známkou přítomnosti zhoubného nádoru nebo některých benigních (nenádorových) stavů. Mnohé nádorové markery jsou proteiny, které se tvoří ve zdravých buňkách i v nádorových buňkách; rozdíl je v tom, že nádorové buňky je tvoří ve výrazně větším množství. Jako nádorové markery se používají někdy i genetické změny v nádorové tkáni, jako jsou například známé mutace nebo některé další změny v nádorové DNA nebo RNA. Vyšetření nádorových markerů mohou lékaři využít společně s dalšími testy, které pomáhají při diagnostice zhoubného nádoru. Někdy jsou nádorové markery vyšetřovány kvůli naplánování nejvhodnější protinádorové léčby, odhadu pravděpodobné prognózy, nebo také ke zjištění, zda je stávající léčba účinná, případně zda nedošlo k recidivě zhoubného nádoru. Konkrétním příkladem nádorového markeru je CA 125, který je využíván u pacientek s rakovinou vaječníků. Viz také nádor, marker.

Nádory vulvy zpočátku jen zřídkakdy způsobují potíže. Při jejich vzniku hraje významnou roli lidský papilomavirus (HPV), který se přenáší pohlavním stykem. Obvykle jsou postiženy velké stydké pysky, méně často malé stydké pysky nebo oblast klitorisu. Po infekci HPV se nezhoubné nádory objeví nejdříve po čtyřech týdnech, často však až po několika měsících jako bělavé nebo narůžovělé výrůstky, které vypadají jako malé bradavičky. Zhoubné nádory vulvy často způsobují trvalé svědění. Teprve v pokročilých klinických stadiích může být nádor viditelný, když začíná růst směrem ven. Viz také nádor, vulva.